Křest knihy

Pro autora a jeho dílo je nejdůležitější křest,
který knize zajistí slibnou budocnoust!

   Kniha ještě nebyla na světě, když jsem plánoval křest. Z toho důvodu jsem nemohl uvést přesné datum a čas. Vše probíhalo formou improvizace, což bylo hlavním důvodem, proč jsem si nemohl zařídit křest v nějaké knihovně či knihkupectví anebo na jiném veřejně přístupném prostranství. Samozřejmě důvodem byly i finance, kterými jsem díky třetímu sponzorovi u třetí knihy opět nedisponoval (jak mě kamarád nechal ve štychu, si můžete přečíst v článku Vznik románu).

   Nakonec jsem se rozhodl, že křest provedu v rodinném kruhu - pozvaní tedy byli pouze ti, kteří si knihu objednali v předprodeji a pomohli mi tak snížit prodejní cenu knihy a zafinancovat její vydání, jelikož jsem k dispozici měl mnohonásobně menší sumu, než kterou jsem potřeboval.

   Počet přítomných na křtu se zredukoval především místem bydliště. Pozval jsem pouze ty, kteří bydleli v Plzni, poněvadž jsem se rozhodl udělat knižní párty u mě na bytě od čtyř hodin odpoledne. Neočekával jsem, že přijdou všichni, ale také jsem neočekával, že jich dorazí jen osm. Alespoň jsem se nemusel tolik stresovat, že bych neměl dostatek pohoštění a že by se do mého maličkého bytu všichni nevešli.

   Než však kniha vyšla, bylo důležité rozhodnout o kmotrovi. Jako první mě napadl děkan mé školy. Domluvil jsem si s ním schůzku. Dokonce mi na sebe poslal telefonní číslo, abychom se nějak dohonili. Když jsem však k němu dorazil, spustil o tom, že měl tu čest vidět jedno z mých děl, u něhož se kolegyně hodně červenala, a že mě musí zklamat, jelikož kdyby křtil knihu o homosexualitě a sexu (básnická sbírka Obnažené tajemství), vrhlo by to na něj a na školu špatné světlo a to si on v této době nemůže dovolit.

   Když svůj půlhodinový monolog mimo téma ukončil, přitakal jsem, že má pravdu o jednom z mých děl, ale že já měl na mysli nový román, který za několik dnů vyjde. Zcela jsem mu ji odvyprávěl, ze všech tří knih. Byl mile překvapen a začal se usmívat. Nato jsem ale bohužel dodal, že jsem na tyto stránky uveřejnil ukázku, kde jakýmsi stylem figuruje rasismus k Romům, a že mi několik lidí napsalo hodně negativní názory na tuto jednu kapitolu, paradoxně jen spolužáci z práv. Vtom se děkan přestal usmívat a pozměnil svůj názor. Řekl: "Pokud takto uvažují naši kolegové právníci, pak se omlouvám, ale kmotra knihy vám dělat nemohu. Vím, že kniha není o předsudcích a rasismech, a díky vám také vím, o čem celý příběh pojednává a jak hlavní protagonistka nakonec skončí, přesto ale musím nazírat pohledy kolegů a novinářů. Některý z nich by mohl vytáhnout nemalou část vaší knihy, který by poukázal na to, že děkan podporuje předsudky a rasismus, a nikoho nebude zajímat, že se jedná o smyšlenou knihu, který končí naprosto jinak. Každý bude koukat jen na text vytržený z kontextu. V této době si to nemohu dovolit. Ale jak jsem slyšel, vydáváte knihy každým rokem, tak snad později bych vám kmotra dělat mohl."

   Tímto mi udělal čáru přes rozpočet, neboť mě nikdo jiný nenapadl. Až do doby, než se objevil Petr Beránek, který mi za knihu poslal několikanásobek než ostatní. Kdo tedy bude kmotrem knihy náhle bylo jasné.

   Kniha vyšla dne 15.12.2013, až mě to překvapilo. První várku jsem měl doma v pondělí a druhou ve středu. Tyto dny jsem balil, balil a balil - tři dny po šesti hodinách a pak s několika kily dvakrát na poštu. Byla to několikahodinová makačka, ale nakonec jsem to zvládl.

   Konečna nastal pátek 20.12.2013, tedy den křtu knih. Pan kmotr měl dorazit s půlhodinovým předstihem, abychom si všechno domluvili, ale cestou se zasekl v zácpě a dorazil až jako třetí. Zatímco ostatní chodili na etapy kolem čtvrté hodiny, já od rána pekl a připravoval chlebíčky.

   Každý, kdo přišel, mi něco donesl. Někdo láhev vína, jiný šampaňské a někdo cukroví, neboť jsem dopředu strašil, že na pohoštění nebudu mít nic.

   Nejdříve přišlo šest lidí a dva se mi omluvili, že dorazí později. S Petrem jsem se chtěl domluvit na jedné velmi důležité věci, a to pokřtení i předchozích dvou knih. Potěšilo mne, když svolil. Začal jsem tedy mluvit k věci, proč jsme se tu všichni setkali.

   Jako první jsem mluvil o básnické sbírce a jak jsem se k vydávání a psaní básní vůbec dostal. Poté jsem pokračoval prvním dílem románu, při němž jsem začal tím, že jsem spustil všechny tři videotrailery a nechal si od nich říct názor, jak na ně video působí, a pak jsem jim řekl, jaké strasti jsem s knihou zažíval.

   A nakonec jsme dospěli k jádru věci - k novému románu Jedna stačí!: Fotka z ultrazvuku. To už ale naštěstí dorazili i opozdilci.

   Velmi mě překvapila kmotrova řeč ke všem knihám. Netušil jsem, co z něj vyleze a musím přiznat, že jsem se téměř rozplakal, jak dojemné to bylo. Nakonec se celá akce velmi skvěle vyvedla a já byl nad míru spokojený a šťastný. Petr ještě rozlil šampaňské do skleniček a pronesl přípitek. Poté přišlo na řadu rozdávání knih a dokonce byli i tací, kteří si odnesli všechny tři mé knihy.

   Pro lepší představu přikládám několik málo fotek a zbytek naleznete na stránkách FB této knihy.