tag:blogger.com,1999:blog-86358405541701150862024-03-07T23:37:06.956-08:00JEDNA STAČÍ!: fotka z ultrazvukuVelmi emotivní komediální román plný zvratů a šokujících překvapení!Tomáš Lörinczhttp://www.blogger.com/profile/06868610799692253244noreply@blogger.comBlogger5125tag:blogger.com,1999:blog-8635840554170115086.post-21034754995812698772014-04-06T01:00:00.000-07:002014-04-14T01:01:43.626-07:00SOUTĚŽ o 3 výtisky<div style="text-align: justify;">
Konečně jsem se dostal k tomu, abych vyhlásil soutěž o 3 výtisky tohoto románu. Proč konečně? Protože vždy, když mi vyšla kniha anebo CD, spustil jsem soutěž ještě v den vydání. Ale jelikož jsem se rozhodl vyhlásit soutěž v podobě videa, musel jsem k tomu vyhradit společný čas můj a mého kameramana a pak vše ještě sestříhat, nahrát na internet a napsat k tomu článek.</div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
Soutěž o 3 výtisky tohoto románu jsem tedy spustil přesně <b>6. dubna 2014</b>. Její trvání je omezeno do mých snad úspěšných státnic, tedy <b>5. května 2014</b>. Soutěžní video si můžete spustit zde, ale upozorňuji, že tento článek není soutěžní!</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/gngnJQElt1w?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
Soutěžní článek najdete na stránkách autora knihy, pro vložení komentáře však stačí přejít <a href="http://tomlery.txt.cz/clanky/110763/jedna-staci-fotka-z-ultrazvuku/#comments" target="_blank">SEM</a>. Zbývá už jen přiložit svou odpověď do komentáře a pak už jen čekat, zda zrovna vy nebudete tím šťastlivcem.</div>
<div class="fb-like" data-colorscheme="dark" data-font="trebuchet ms" data-href="http://www.facebook.com/jednastaci2" data-layout="button_count" data-send="true" data-show-faces="true" data-width="450">
</div>
Tomáš Lörinczhttp://www.blogger.com/profile/06868610799692253244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8635840554170115086.post-69039872484833105332014-02-02T04:15:00.001-08:002014-02-02T05:33:04.144-08:00Křest knihy<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: large;">Pro autora a jeho dílo je nejdůležitější křest,</span><br />
<span style="font-size: large;">který knize zajistí slibnou budocnoust!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Kniha ještě nebyla na světě, když jsem plánoval křest. Z toho důvodu jsem nemohl uvést přesné datum a čas. Vše probíhalo formou improvizace, což bylo hlavním důvodem, proč jsem si nemohl zařídit křest v nějaké knihovně či knihkupectví anebo na jiném veřejně přístupném prostranství. Samozřejmě důvodem byly i finance, kterými jsem díky třetímu sponzorovi u třetí knihy opět nedisponoval (jak mě kamarád nechal ve štychu, si můžete přečíst v článku <a href="http://jednastaci2.blogspot.cz/p/vznik-romanu.html" target="_blank">Vznik románu</a>).</div>
<div style="text-align: justify;">
Nakonec jsem se rozhodl, že křest provedu v rodinném kruhu - pozvaní tedy byli pouze ti, kteří si knihu objednali v předprodeji a pomohli mi tak snížit prodejní cenu knihy a zafinancovat její vydání, jelikož jsem k dispozici měl mnohonásobně menší sumu, než kterou jsem potřeboval.</div>
<div style="text-align: justify;">
Počet přítomných na křtu se zredukoval především místem bydliště. Pozval jsem pouze ty, kteří bydleli v Plzni, poněvadž jsem se rozhodl udělat knižní párty u mě na bytě od čtyř hodin odpoledne. Neočekával jsem, že přijdou všichni, ale také jsem neočekával, že jich dorazí jen osm. Alespoň jsem se nemusel tolik stresovat, že bych neměl dostatek pohoštění a že by se do mého maličkého bytu všichni nevešli.</div>
<div style="text-align: justify;">
Než však kniha vyšla, bylo důležité rozhodnout o kmotrovi. Jako první mě napadl děkan mé školy. Domluvil jsem si s ním schůzku. Dokonce mi na sebe poslal telefonní číslo, abychom se nějak dohonili. Když jsem však k němu dorazil, spustil o tom, že měl tu čest vidět jedno z mých děl, u něhož se kolegyně hodně červenala, a že mě musí zklamat, jelikož kdyby křtil knihu o homosexualitě a sexu (básnická sbírka <a href="http://obnazenetajemstvi.blogspot.cz/" target="_blank">Obnažené tajemství</a>), vrhlo by to na něj a na školu špatné světlo a to si on v této době nemůže dovolit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když svůj půlhodinový monolog mimo téma ukončil, přitakal jsem, že má pravdu o jednom z mých děl, ale že já měl na mysli nový román, který za několik dnů vyjde. Zcela jsem mu ji odvyprávěl, ze všech tří knih. Byl mile překvapen a začal se usmívat. Nato jsem ale bohužel dodal, že jsem na tyto stránky uveřejnil ukázku, kde jakýmsi stylem figuruje rasismus k Romům, a že mi několik lidí napsalo hodně negativní názory na tuto jednu kapitolu, paradoxně jen spolužáci z práv. Vtom se děkan přestal usmívat a pozměnil svůj názor. Řekl: <i>"Pokud takto uvažují naši kolegové právníci, pak se omlouvám, ale kmotra knihy vám dělat nemohu. Vím, že kniha není o předsudcích a rasismech, a díky vám také vím, o čem celý příběh pojednává a jak hlavní protagonistka nakonec skončí, přesto ale musím nazírat pohledy kolegů a novinářů. Některý z nich by mohl vytáhnout nemalou část vaší knihy, který by poukázal na to, že děkan podporuje předsudky a rasismus, a nikoho nebude zajímat, že se jedná o smyšlenou knihu, který končí naprosto jinak. Každý bude koukat jen na text vytržený z kontextu. V této době si to nemohu dovolit. Ale jak jsem slyšel, vydáváte knihy každým rokem, tak snad později bych vám kmotra dělat mohl."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
Tímto mi udělal čáru přes rozpočet, neboť mě nikdo jiný nenapadl. Až do doby, než se objevil <b>Petr Beránek</b>, který mi za knihu poslal několikanásobek než ostatní. Kdo tedy bude kmotrem knihy náhle bylo jasné.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha vyšla dne <b>15.12.2013</b>, až mě to překvapilo. První várku jsem měl doma v pondělí a druhou ve středu. Tyto dny jsem balil, balil a balil - tři dny po šesti hodinách a pak s několika kily dvakrát na poštu. Byla to několikahodinová makačka, ale nakonec jsem to zvládl.</div>
<div style="text-align: justify;">
Konečna nastal pátek <b>20.12.2013</b>, tedy den křtu knih. Pan kmotr měl dorazit s půlhodinovým předstihem, abychom si všechno domluvili, ale cestou se zasekl v zácpě a dorazil až jako třetí. Zatímco ostatní chodili na etapy kolem čtvrté hodiny, já od rána pekl a připravoval chlebíčky.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1060997.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1060997.JPG" height="297" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Každý, kdo přišel, mi něco donesl. Někdo láhev vína, jiný šampaňské a někdo cukroví, neboť jsem dopředu strašil, že na pohoštění nebudu mít nic.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nejdříve přišlo šest lidí a dva se mi omluvili, že dorazí později. S Petrem jsem se chtěl domluvit na jedné velmi důležité věci, a to pokřtení i předchozích dvou knih. Potěšilo mne, když svolil. Začal jsem tedy mluvit k věci, proč jsme se tu všichni setkali.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako první jsem mluvil o básnické sbírce a jak jsem se k vydávání a psaní básní vůbec dostal. Poté jsem pokračoval prvním dílem románu, při němž jsem začal tím, že jsem spustil všechny tři videotrailery a nechal si od nich říct názor, jak na ně video působí, a pak jsem jim řekl, jaké strasti jsem s knihou zažíval.</div>
<div style="text-align: justify;">
A nakonec jsme dospěli k jádru věci - k novému románu <i>Jedna stačí!: Fotka z ultrazvuku</i>. To už ale naštěstí dorazili i opozdilci.</div>
<div style="text-align: justify;">
Velmi mě překvapila kmotrova řeč ke všem knihám. Netušil jsem, co z něj vyleze a musím přiznat, že jsem se téměř rozplakal, jak dojemné to bylo. Nakonec se celá akce velmi skvěle vyvedla a já byl nad míru spokojený a šťastný. Petr ještě rozlil šampaňské do skleniček a pronesl přípitek. Poté přišlo na řadu rozdávání knih a dokonce byli i tací, kteří si odnesli všechny tři mé knihy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pro lepší představu přikládám několik málo fotek a zbytek naleznete na stránkách FB této knihy.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070002.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070002.JPG" height="298" width="400" /></a><a href="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070011.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070011.JPG" height="298" width="400" /></a><a href="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070006.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070006.JPG" height="298" width="400" /></a><a href="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070012.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070012.JPG" height="298" width="400" /></a><a href="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070018.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070018.JPG" height="298" width="400" /></a><a href="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070022.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://lorincz.tomas.sweb.cz/K%C5%99est%20knihy%20JSFU/P1070022.JPG" height="640" width="479" /></a></div>
<div class="fb-like" data-colorscheme="dark" data-font="trebuchet ms" data-href="http://www.facebook.com/jednastaci2" data-layout="button_count" data-send="true" data-show-faces="true" data-width="450" style="text-align: justify;">
</div>
Tomáš Lörinczhttp://www.blogger.com/profile/06868610799692253244noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8635840554170115086.post-51825657689282191412013-11-01T11:28:00.000-07:002013-12-15T09:33:35.187-08:00Část druhá: Mamka; kapitola šestá: Třídní schůzky<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: large;">Z důvodu spouštěného předprodeje románu zveřejňuji celou jednu kapitolu, abyste poznali, zda tuto knihu vlastnit musíte nebo ne.</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"> Jelikož se mi dostalo několik negativních názorů ohledně této kapitoly, je nutností prozradit několik málo důležitých věcí:<br />1. V této kapitole si přečtete jednu z mnoha vedlejších dějových linek jedné ze tří hlavních postav knihy. Příběh v této kapitole začíná prvním slovem a končí loučením. Dále už nic s touto postavou nepokračuje.<br />2. Pár lidí mi napsalo, že si knihu nekoupí, jelikož je plná předsudků proti Romům. Já se ale ptám: "Jak můžete podle osmi stran usoudit, že celá má kniha o 450ti stranách je o předsudcích k Romům?" - Nehledě na to, že to nejsou předsudky, ale příběh jednoho z mých kamarádů, který mi přesně tohle odvyprávěl, jak s ním jednají na úřadu práce a svolil, abych to sepsal jako špatný příklad toho, co se u nás děje. </span><span style="font-size: x-small;">Nehledě na to, že tato postava má stejné rasistické chování plných předsudků i k bílým občanům fiktivního města knihy. Ke všem zájemcům o práci se chová stejně.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;">3. Žena, která vypráví druhou část románu, tedy i tuto kapitolu, nejsem já a nejsou to mé vlastnosti.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;">4. Asi tři lidi mi po přečtení této ukázky napsalo: "Ty jsi rasista? Prober se!" - Má odpověď: "Já rasista nejsem. Rasista je pouze jedna ze třiceti postav mého románu - postava je samozřejmě smyšlená. Má osoba a můj charakter je k vidění v první části, kterou vypráví Tomáš, který svou rasistickou mámu usměrňuje."</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;">5. Nejdůležitější je, že příběh je vymyšlený a jedná se o komedii, a kdo si nepřečte celou knihu, nemůže vyvozovat závěry z jedné kapitoly. Žádám vás tedy, abyste mě nezavrhovali za to, že každá má postava v knize má jiný charakter a že všechny jsou v naprosto běžném životě k vidění, ale jakmile se o tom zmíním v knize, jsem špatný. Přitom ale nikdo neví, jak tato žena na konci knihy dopadne.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><span style="font-size: x-small;"> Děkuji za pozornost těmto slovům a přeji vám příjemné počteníčko.</span></span></div>
</div>
<a name='more'></a><br />
„Dobrej,“ pozdravil mě bez stylu a slušného vychování další
mladík. Ani mě to nepřekvapilo. Stačilo si povšimnout barvy jeho kůže a hned
jsem přišla o iluze, že bych si konečně popovídala. Tři a půl měsíce
v práci a ještě o práci nepřišel žádat žádný inteligentní člověk.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Možná je to tím, že ti inteligentní si ji dokáží najít sami
a nepotřebují k tomu mou asistenci.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Dobrý den,“ přemohla jsem své předsudky vůči Romům a
falešně jsem se na něj usmála. Bylo mi jasné, že jemu to nedojde a aspoň jsem
mu udělala radost. „Prosím, zaujměte místo,“ vyzvala jsem ho a pro jistotu
poukázala na křeslo přede mnou.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Co jako mám udělat?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Bože, další idiot!“ zabručela jsem si pro sebe, jelikož
jsem měla pocit, že se mi hlava rozskočí, pokud bych vše měla držet
v myšlenkách.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Co ste kala?“ vyrušil mě z dumání, když na konci věty
mlaskl.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Zvedla jsem hlavu a podívala se na mladého vychrtlého kluka
s hromadou beďarů na obličeji. Byl mi krajně nesympatický, přesto jsem si
musela udržet profesionální přístup, ač s přijatelným odporem, jenž ve mně
narůstal. Přežvykoval jako kráva na pastvě. Proto jsem nerozuměla jeho slovům. </div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Žádala jsem vás, abyste se posadil.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Ou, noch san,“ vydal ze sebe nějaké zvuky. Zněly však
potěšeně.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Netušila jsem, co mi tím chce naznačit. Možná to byla slova,
která se v mlaskání a přežvykování ztrácely po cestě z jeho úst
k mým uším. Ale projevil radost, když zjistil, že nemusí stát.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Vaše jméno?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Vern Žber.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Co prosím?“ nerozuměla jsem. Pokud to bylo jeho jméno,
nevyznělo zrovna česky. Obávala jsem se ale, že za mou nedoslýchavost může
guma, kterou kousal mezi zuby.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Vern Žber!“ zvýšil hlasitost, abych ho slyšela, ale přesto
tomu nijak nepomohl.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Mohla bych požádat o vaši občanku? Nebo postačí, když
vyplivnete obsah vašich úst do koše,“ požádala jsem znechuceně.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Zadíval se na mě dosti nechápavě a zkroutil u toho levý
koutek rtů, čímž odhalil chybějící zuby a ty, co ještě měl, se zdaleka nepyšnily
ani světle hnědou barvou, což ve mně vzbudilo odpor ještě větší než doposud.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Nakonec z kapsy vytáhl nějaký umolousaný salát.
Odmítala jsem se ho dotknout, proto jsem počkala, dokud mi ho nepoložil na stůl
před klávesnici mého počítače. Po bližším prozkoumání jsem zjistila, že je to
po tloušťce rozpůlený občanský průkaz, který byl zmuchlán do prapodivného
tvaru, aby u sebe obě poloviny držely jako jeden kus.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Verniel Džouber?“ ujišťovala jsem se s podivem.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Muž kývl na souhlas, mrkl a mlaskl. Odvrátila jsem
pohled, abych se nepozvracela a vyťukala jsem jeho jméno po počítače, abych
zjistila, zda ho nenajdu v databázi.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Zatímco se všechna data načítala, prohlížela jsem si ho
s nakrčeným nosem, jelikož ke mně zavanul nechutně odporný puch. Nakonec
jsem se odhodlala a požádala jsem ho, aby vyplivl žvýkačku do koše. Nečekala
jsem na protesty. Ihned jsem pozvedla koš od stolu do výše jeho očí a čekala,
až tak učiní.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Chvíli na mě nechápavě civěl, nakonec ale hrábl svými
špinavými prsty do úst a vytáhl docela velkou a naprosto černou hmotu.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Hodil ji do koše a já koš odložila zpět na svém místo.
Naskytl se mi pohled na tu nechutnou věc, z níž se mi zvedal žaludek.
Žvýkačka to totiž nebyla.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Co to je?“ zeptala jsem se, ač jsem ve skutečnosti vlastně
nechtěla vědět, co to žvýkal.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Hmm,“ zabroukal spokojeně a usmál se, „to je kolo auta.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„To má být pneumatika?“ vyhrkla jsem v šoku a vykulila
oči.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Cha, no, dobrá je!“ pronesl labužnicky.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Neměla jsem slov. Otočila jsem se zpět k počítači a
pročítala si o něm informace.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Pane Džoubere…“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Klidně Verne,“ zapředl jako kočka, „cajk!“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Cože?“ nerozuměla jsem jeho mluvě.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Co?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Ale nic,“ mávla jsem nad ním rukou. „Takže, Verne…“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Hm, hmm,“ zabručel spokojeně až potěšeně, což mě vyvedlo
z míry. Na okamžik jsem na něj pohlédla, ale pak jsem se opět vrátila k
monitoru obrazovky.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Koukám, že jste úspěšně dokončil šestý ročník na základní
škole.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Hm, no, to je hustý, což?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Hustý?“ řekla jsem a povytáhla při tom obočí, abych mu dala
najevo, že se mi jeho styl komunikace nezamlouvá. Ani mě nepřekvapilo, že to
nepochopil. Dále se culil jako měsíček na hnoji a mým nepatrným urážkám
nevěnoval žádnou pozornost. „To je naprosto geniální, že jste se dopracoval tak
vysoko. Jak dlouho jste to studoval?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„No, se chlubím. Ty další tu maj dýl a já jenom dvanáct
let.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Jakože jste ve dvanácti ukončil šestý ročník?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„To nechápete, na základce sem byl dvanáct let.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Aha, takže dvanáct let na základce, tady jste registrovaný
tři roky, což je patnáct let, ale vám je dvacet čtyři, že?“ počítala jsem data
jeho života, které mi nedávaly smysl.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Pic, jo!“ zajásal. Asi to byl souhlas.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Kde jste byl těch devět let?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Do pěti mě chovala maminka a pak sem čtyři roky byl ve
školce.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Koukám, že umíte počítat.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„To umím,“ vyslovil a hrdě vypnul hruď. „Chcete já počítat
vám? Umím až do sto.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„To je dobrý, věřím vám,“ řekla jsem. „Mohu se vás zeptat,
na jakou pracovní pozici si myslíte, že máte?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Myslím, ty ochranky v krámech jsou cajk! Jak chodí a
kontrolujou lidi a maj tyč a pif!“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Tím asi myslíte pendrek a pistoli?“ spíše jsem
konstatovala, než se ptala. Ostatně dle jeho otupělého výrazu v obličeji
jsem pochopila, že nemá ani ponětí, o čem mluvím. „Vyznáte se vy vůbec ve
zbraních?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„No, jasný!“ probudila se v něm radost. „Třeba moje
sestra je Bereta!“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Aha,“ vydechla jsem. Přišlo mi to vtipné, ale smát jsem se
nemohla, jelikož mi toho chudáka začalo být upřímně líto.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Omlouvám se, Vernieli, ale v současné době nemám žádné
nabídky u bezpečnostní služby.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Co?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Tak jinak. Bohužel teď nemůžete dělat u ochranky, protože
není místo,“ zopakovala jsem mu to jinými slovy, aby mě snáz pochopil.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Aha,“ zesmutněl a sklopil hlavu.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Nebuďte z toho smutný. Určitě se pro vás něco pěkného
najde. Dneska vám ale bohužel nijak nepomohu.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Chápu. A můžu?“ zeptal se mě, prosebně se na mě podíval a
ukázal špinavou rukou do mého odpadkového koše, plného až po okraj špatně
vytisknutými papíry.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Můžete,“ povolila jsem a smutně se na něj pousmála, abych
mu alespoň trochu zvedla náladu.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Verniel si z koše vzal svůj kousek pneumatiky z auta,
strčil si ho zpět do úst, začal ho žvýkat a se smutným tónem v hlasu se se
mnou rozloučil.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Otevřel dveře a zadíval se na ně. Několik sekund se
studoval, ač nebylo co, jelikož na nich krom mého jména <i>Blanka Dojčová</i> nebylo vůbec nic.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Nemáte tu chybu?“ promluvil po dlouhém tichu, kdy jsem ho
netrpělivě však plná zvláštních pocitů sledovala.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„O žádné chybě nevím. Na dveřích je přeci jen mé jméno.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Lidi říkaj, že sem blbej, ale taky umím německy. A na
dveřích je napsáno <i>Němec</i>, ale nějak
jinak.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Ne, Vernieli, na dveřích je napsáno <i>Dojč</i>, což je mé jméno.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Já vím, ale špatně to píšete! Má tam bejt D-E-U-T-S-CH!“
snažil se mi vysvětlit, že na dveřích skutečně chybu mám.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Významně jsem se na něj pohlédla, neřekla jsem však jediné
slovo. Čekala jsem, až konečně opustí mou kancelář. Nevím, zda pochopil, o co
jsem se snažila, ale nakonec sklonil hlavu a s ještě větším smutkem odešel
pryč.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Brrr!“ uvolnila jsme se, až se mi rozklepalo celé tělo.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Zvedla jsem se od stolu a odešla ze své kanceláře zadními
dveřmi, kudy jsem se dostala do velké haly, z níž vedlo několik dveří.
Z těch vlevo vylezla Marcela, když jsem si zrovna nalévala kávu do hrnku.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Copak, Blani, už tě nebaví sedět u stolu a vyřizovat
žádosti?“ zeptala se mě povýšeným avšak úsměvným hlasem.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Neodpověděla jsem. Pouze jsem na ni pohlédla.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Blani, co se děje? Nevypadáš dobře,“ projevila soucit.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Teď jsem u sebe měla jednoho chudáka. Celý jednání bylo tak
vtipný, až bylo smutný. Fakt jsem ho litovala.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Napila jsem se kávy.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Bohužel i tací k nám občas zajdou. Na to si zvykneš,“
utěšovala mě.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Občas? Mě by spíš zajímalo, zda se tu taky objeví někdo normální.
Přijde mi, jako bych byla v blázinci mezi těmi zájemci o práci.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Nemáš dneska náhodou třídní schůzky?“ připomněla mi
Marcela.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Ježíš, no jo! Kolik je?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Půl čtvrté.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Aha, no tak to asi nestíhám.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Jen klid, Blani. Řekni svým klientům, ať přijdou jindy
anebo že se jich ujmou tvé kolegyně a v klidu odejdi do školy.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Fakt mohu?“ ujišťovala jsem se.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Jen jdi. Lidi počkají, škola ne.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Děkuji,“ vyslovila jsem, hned nato jsem se rozloučila a
odešla jsem z budovy na gymnázium, k němuž mi cesta trvala přibližně
deset minut.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Ač to u mě není zvykem, dorazila jsem do školy o několik
málo minut dříve. Věděla jsem, že Tomášovo lavice je až ta poslední uprostřed.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
I kdybych náhodou zapomněla, kde sedí, měla jsem vodítko,
které se už krčilo v levé části lavice. Byla to matka Tomášova spolužáka.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Dobrý den, paní Turdusová,“ pozdravila jsem ji.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Dobrý den, paní Dojčová,“ dostalo se mi odpovědi.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Taky jste si přišla poslechnout, co zase vyváděli za kraviny?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„S Mirkem nikdy žádné problémy nebyly. Vždycky se choval
jako spořádaný a vychovaný kluk,“ odsekla nepříjemně paní Turdusová.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„O tom nepochybuji,“ zalhala jsem, neboť jsem věděla, čeho
je její syn schopný. Své kvality předvedl už na základní škole. </div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
S paní Turdusovou jsem pak už nepromluvila. My dvě jsme
se vídaly jen zřídka, a když k tomu došlo, bylo to vždy na třídních
schůzkách. Připadala mi taková nemastná, neslaná. Jako by snad ani neměla
radost ze života a pouze přežívala. Nikdy jsem ji neviděla usmívat se. Na první
pohled působila zle, ač jsem věděla, že je to celkem příjemná paní. Možná jen
vůči mě cítila jakousi zášť kvůli Tomášovi. Člověk nikdy neví, o čem si doma se
synem povídají.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Všechny mé myšlenky ukončil příchod respekt budící třídní profesorky Gottwaldové.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Dobré odpoledne, dámy a pánové, bohužel hned na začátku musím
říct, že tohle jsou předposlední schůzky, u nichž se setkáváme. Druhou věcí je,
že bych vám všem chtěla poděkovat za podporu při financování maturitního plesu,
který se koná příští měsíc. Doufám tedy, že se s vámi se všemi setkám. A další
důležitou věcí je, abyste dohlédli na to, aby si vaši potomci včas podali
přihlášky na vysoké školy. Nemyslím si, že to všem zcela dochází,“ promluvila
paní Gottwaldová. „Teď myslím, že je čas rozdat vám známky, které vašim dětem
zatím vycházejí pro pololetní vysvědčení. U některých z vás se možná i
zastavím na pár slov. Jako první tady mám Zuzanu Agisovou,“ řekla a přistoupila
s dlouhým papírkem k první lavici hned u dveří. „Myslím, že je blázen,
když chce maturovat z matematiky a chemie. Já osobně ani netuším, co se
v těchto předmětech učí, ale je to její volba. Známky na to samozřejmě má
výtečné.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Podle abecedy rozdávala papírky a lítala po třídě
k lavicím, kde určití studenti během vyučovacích hodin posedávají. Divila
bych se, kdyby si paní Gottwaldová pamatovala i rodiče svých studentů. Řídila
se instinktivně a nejspíš musela doufat, že se rodiče neprohodili.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Podivila jsem se, když Tomáše přeskočila, jako by do třídy
nechodil. Když pak přistoupila k ženě vedle mě přes uličku a podala jí
papírek, který nazvala jako Honza Vrtola, uvědomila jsem si, že paní Gottwaldová
přeskočila i paní Turdusovou.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Zdá se mi to nebo nás přeskočila?“ zeptala jsem se paní
Turdusové.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Taky jsem si toho všimla,“ zašeptala v odpovědi.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Naprosto stejné jako vaše děti!“ vylekala nás paní
Gottwaldová, která se náhle objevila po mé pravici. „Skutečně jsem si pana Turduse
a pana Királyho nechala až na konec. Chtěla jsem vám totiž sdělit, že tato
dvojice mi skutečně pije krev. Kolikrát jsem měla chuť je oba vyhodit
z okna, ač u drozdíka by to nebylo k ničemu, protože by uletěl někam
daleko a vůbec nic by se mu nestalo.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Nemohla jsem si nevšimnout náhlé změny tónu a podbarvení
jejího hlasu, jakmile se zmínila o určitém ptáku. Nechápala jsem, co tím myslí,
a uklidnilo mě, že stejně nechápavě se tváří i paní Turdusová. Paní profesorka
vyměnila tvrdý a silný jazyk za melodický, příjemný a každým dalším slovem
přidávala trochu lahodnosti, až se usmívala a začala s námi mluvit, jako
bychom byly děti ve školce. Na konci věty už cukrovala jako babička, která
rozmazluje svá vnoučátka.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„To nic ale nemění na tom, že mě zlobí!“ nasadila opět svůj
nepřístupný hlas. Předložila papírek se známkami paní Turdusové, která se
zvedla a pohlédla na mě.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Mám na vás počkat, abych vás vzala domů?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Její nabídka mě překvapila.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Děkuji, ale to není třeba. Ještě se pak stavím za Tomášem
doma, abych ho informovala, a pak mě vyzvedne manžel. V pět končí.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Tak nashle!“ řekla a odešla pryč.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Tomáš bydlí v Klášteřicích?“ podivila se profesorka.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Vy to nevíte? Už od letních prázdnin. Zdědila jsem dům a
Tomáš ho s Martinou obývají,“ prozradila jsem.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„To mi nějak uniklo. Chápu ale, že autobusy jim asi pozdě
nejezdí?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Proč by měly? Chodí pěšky,“ vyslovila jsem.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Možná byste se mohla podívat do jeho studijního průkazu.
Ale to už stranou. Tady máte Tomášovo známky. Zatím si vede v pohodě, ale
obávám se, že na právech moc velké šance mít nebude. Zrovna literaturu a
dějepis by potřeboval, ale v těchto předmětech je hodně slabý, a navíc ze
základů společenských věd má stále nedostatečnou a hrozí mu, že nebude
propuštěn k maturitě. Kdyby to byl jakýkoli jiný předmět, možná by se dalo
přimhouřit oko, ale Tomáš ze ZSV maturuje,“ informovala mě o situaci mého syna.
Moc nadšená jsem nebyla.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„A pak je tu ještě jedna věc.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Která?“ zajímala jsem se.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Chtěla jsem se zeptat – a dopředu se za to omlouvám –, zda
je váš syn naprosto v pořádku?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Jak to myslíte?“ nerozuměla jsem.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Zda netrpí nějakou duševní poruchou. Vynechala jsem vás
především proto, aby ostatní neslyšeli, o čem si tu teď povídáme.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Jistě, když jsem se rozhlédla po třídě, nikdo v ní už
nebyl kromě mě a paní Gottwaldové.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Myslím si, že je naprosto v pořádku. Ničeho jsem si
nevšimla.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Tomáš totiž minulý týden přišel na vyučování převlečen za
ženu. Všem se tady v tom oblečení vystavoval a mě to přišlo krajně
nechutné. Mám obavy, zda netrpí nějakou duševní poruchou, nebo v lepším
případě není transvestita.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Tato slova mě skutečně šokovala, až jsem nevěděla, co na to
říct.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Možná v tom byl skrytý nějaký symbol, o kterém nevím,
a jen to zbytečně přeháním, ale každopádně jsem považovala za vhodné, abyste to
věděla i vy.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„No,“ zakoktala jsem se, „děkuji vám. Ale nemyslím si, že by
to mělo být něco vážného. S Martinou mají celkem spokojený život a dokonce
spolu bydlí. Proč by se tedy za ženu převlékal, když ji má doma, že?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Jak říkám, možná to jen vidím jinýma očima,“ řekla nakonec
paní Gottwaldová a rozloučila se se mnou slovy: „Myslím, že by to mohlo být
všechno, tak vám přeji krásný zbytek dne.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„I já vám. Na shledanou.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Rozloučili jsme u dveří do třídy, odkud se paní Gottwaldová
schovala do kabinetu hned vedle a já vyrazila k hlavnímu vchodu. Docela mi
nasadila brouka do hlavy. Tomáš vypadá, že je v pořádku a že ho nic
netíží, tak proč by dělal takové skopičiny. Cestou jsem se ještě zastavila
v Tremblu, ač jsem nechápala proč, když se tam pak zastavíme znovu, až mě
Mirek u Tomáše vyzvedne.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Měla jsem na přemýšlení něco kolem půlhodiny, než jsem došla
k Tomášovi domů, přesto jsem ale jeho úchylku vypustila z hlavy, jakmile
jsem zaklepala na dveře.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Tak jaký byly třídní schůzky?“ zajímal se
Tomáš, jakmile mi otevřel dveře a vedl mě do kuchyně.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Nalil vodu do rychlovarné konvice a nasypal instantní kávu do hrnku.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Nestačila jsem se divit,“ začala jsem vyprávět svůj
zážitek. Začala jsem tím, že propadá ze základů společenských věd, což mě
skutečně nepotěšilo, a pak jsem přešla na méně příjemné téma – Tomáš jako
transvestita. Ta představa se mi vůbec nelíbila.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Tomáš mi vysvětlil, že to byla jen taková hra a že ve
skutečnosti vůbec o nic nešlo. Když jsme si tedy všechno vyříkali, Tomáš přešel
na jiné téma.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Prosím tě, neměla bys náhodou dva litry?“ zeptal se mě.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Dva litry?“ zopakovala jsem. „Bez problémů,“ dodala a
začala jsem se přehrabovat v kabelce. „Zrovna jdu z krámu,“ řekla
jsem, když jsem z kabelky vytáhla dvě krabice mléka a odložila je na stůl.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Tomáš si odkašlal.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Myslel jsem dva tisíce Korun,“ upřesnil svou žádost.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Jo takhle, tak to je něco jinýho.“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Nedělej herečku. Neživíš mě a konečně po dvaceti letech
zase vyděláváš, tak určitě něco máš, ne?“</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
„Teda, ty jsi vydřiduch!“ hlaholila jsem, avšak
s úsměvem na tváři, a skutečně jsem z peněženky vytáhla dvě
tisícovky, které jsem mu předala do ruky zrovna v době, kdy se k nám
přidala Martina.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
„Dobrý den,“ pozdravila mě a shlédla k mléku na stole,
„palačinky budou tentokrát k večeři?“</div>
<div class="fb-like" data-action="like" data-href="https://www.facebook.com/jednastaci2" data-layout="button_count" data-share="false" data-show-faces="false">
</div>
Tomáš Lörinczhttp://www.blogger.com/profile/06868610799692253244noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8635840554170115086.post-84595936056903160702013-10-31T12:25:00.000-07:002013-12-15T09:33:53.126-08:00PŘEDPRODEJ románu<div style="text-align: center;">
<b><span style="font-size: large;">Využijte jedinečné neopakovatelné nabídky</span></b><br />
<b><span style="font-size: large;">vlastnit podepsaný výtisk tohoto románu s 58% slevou.</span></b><br />
<b><span style="font-size: large;">Kniha vyjde dva týdny před Vánocemi!</span></b><br />
<b><span style="font-size: large;">Předprodej trvá jen do 30. listopadu 2013. </span></b></div>
<div>
<a name='more'></a><br />
<h4>
Odůvodnění předprodeje pro ČTENÁŘE:</h4>
<div style="text-align: justify;">
Vydání knihy je pro mě jako autora po finanční stránce velmi obtížný úkol. U předchozích dvou knih jsem měl domluvené sponzory, díky nimž bych knihu mohl vydat, ale oba dva mi nakonec dali košem a já byl nucen knihu vydat pouze z financí, jež jsem měl k dispozici. To mělo samozřejmě vliv na doporučenou prodejní cenu každého výtisku. Proto jsem spustil předprodej románu, kdy máte jedinečnou možnost zakoupit si knihu za plánovanou výrobní cenu, k níž bych rád díky vašim objednávkám došel. U básnické sbírky <a href="http://obnazenetajemstvi.blogspot.cz/" target="_blank">OBNAŽENÉ TAJEMSTVÍ</a> jsem díky předprodeji snížil cenu knihy z 398,- Kč na 270,- Kč.</div>
<div style="text-align: justify;">
Čím více se vás najde, tím méně má kniha bude stát. Nejenže si koupí mého románu (který vám samozřejmě doplním o věnování a podepíšu) uděláte radost sami sobě, ale můžete také této šance využít a potěšit tak své blízké na Vánoce, a v neposlední řadě tím pomůžete samotnému vzniku knihy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Teď s mými financemi a možnosti kniha stojí kolem 430,- Kč a já bych byl rád, kdyby se našlo tolik čtenářů, aby cena jednoho výtisku klesla aspoň na 300,- Kč.</div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Druhý díl románu můžete mít jen za 180,- Kč a jako poděkování pro vás spouštím i možnost koupit si obě mé předchozí knihy za výrobní cenu</b>, ať už knihy vlastníte nebo ne a ať jsou pro vás nebo pro někoho jiného jako vánoční dárek. Podmínkou však je zaplatit předem ještě před odesláním knihy do nakladatelství, jelikož já nakladateli musím celou objednávku uhradit před tiskem. Knihy pak všichni dostanou ihned po vydání, jakmile mi dorazí domů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pro objednávku románu <b>JEDNA STAČÍ!: fotka z ultrazvuku</b> (a dalších knih) klikněte <a href="http://knihytl.eshop-zdarma.cz/" target="_blank"><span style="color: blue;">ZDE</span></a>. A až vkročíte do košíku, kde si budete moct regulovat množství objednaných knih, nezapomeňte připsat i poznámku pro mě, abych věděl, pro koho mám věnování napsat.</div>
<br />
<h4>
Nabídka pro PODNIKATELE, FIRMU či ORGANIZACI:</h4>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Dvakrát jsem knihu vydával, dvakrát jsem hledal sponzora na knihu a dvakrát jsem se spálil. Z tohoto důvodu jsem si řekl, že už nebudu tak naivní a pošetilý, abych hledal nějaké sponzory. Teď po nikom padesát tisíc (běžná částka potřebná pro vydání jednoho titulu) už žádat nebudu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dnes nabízím možnost pro podnikatele, firmu či organizaci (ale i pro jiné fyzické i právnické osoby) mít reklamu na svou osobu, firmu, činnost či organizaci. Ta reklama by vypadala tak, že by na titulní straně románu bylo viditelné logo, které by dalo jasně najevo, kdo mi ve vydání knihy napomohl. A samozřejmě by každému připadlo i pár řádek v poděkování na konci knihy - buď bych tam napsal něco já sám, anebo byste mi napsali nějaká slova, která by se v poděkování měla objevit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Každá koruna mi pomůže a samozřejmě by vše záviselo na domluvě. Nežádám žádnou závratnou částku, může to být třeba i jen dva tisíce.</div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Už jen za 2.000,- Kč můžete mít své logo či jméno na titulní straně mého nového románu!</b></div>
<div style="text-align: justify;">
V případě, že byste mi chtěli pomoci ve vydání knihy touto cestou, kontaktujte mě na mailu <b>Lorincz.Tomas@seznam.cz</b>.</div>
</div>
<div class="fb-like" data-action="like" data-href="https://www.facebook.com/jednastaci2" data-layout="button_count" data-share="false" data-show-faces="false">
</div>
Tomáš Lörinczhttp://www.blogger.com/profile/06868610799692253244noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8635840554170115086.post-2359451134690507132013-08-30T10:06:00.002-07:002013-11-21T08:25:29.350-08:00Spuštění stránek<div style="text-align: justify;">
Dne 30. srpna roku 2013 jsem vytvořil nové stránky o nově vznikajícím románu. Jde o volné pokračování již známého románu s názvem <a href="http://jednastaci.blogspot.cz/" target="_blank">Jedna stačí!: Jeden svědek</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
Druhý díl ságy <b>JEDNA STAČÍ! </b>nese podtitul <b>Fotka z ultrazvuku</b>, neboť, jak samotný název napovídá, fotka z ultrazvuku rozpoutá rozporuplné události. Ač román začíná úmrtím oblíbeného a velmi váženého člena rodiny, jedná se o komedii.</div>
<div style="text-align: justify;">
Román <b>Jedna stačí!: Fotka z ultrazvuku </b>obsahuje tři paralelní velmi emotivní příběhy plné zvratů a šokujících překvapení!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="fb-like" data-href="https://www.facebook.com/jednastaci2" data-layout="button_count" data-action="like" data-show-faces="false" data-share="false"></div>Tomáš Lörinczhttp://www.blogger.com/profile/06868610799692253244noreply@blogger.com0